Tak často zdá se mojí duši spící,

Oftentimes as I sleep, my soul is musing

že věků proudem, nesen křídlem změny,

how down the ages, borne by change, wings beating,

jsem vesmírem plul, byl jsem zamyšlený

I cruised the starry depths, in thought un-fleeting,

kdys menhir, vlna, strom, pták zpívající.

menhir, then wave, then tree, then bird, enthusing.

A různých těchto tvarů po stupnici

Via such diverse forms, each stepwise using,

jsem v člověku pak procit, vyplašený

in human-kind I woke, heart anxious beating,

jak z hnízda pták, v svět padla z duše ženy

a fledgling’s fall, from woman’s soul, world-meeting,

má duše trpící a milující.

my soul both suffering and love effusing.

Dřív prostě žil jsem. S bolestí však láska

Before I simply lived. Now love’s pained feeling

je znamení, že k stupni poslednímu

gives me pause, to the top step I’ve been bidden,

jsem došel proměn svých; jsem bližší cíle:

all changes rung; my final goal reached nearly:

Juž buď se božství odhalí mně maska

Might godliness now lift the mask, revealing

a jasně uzřím, co teď tuším v dýmu,

clearly what hence I’ve sensed, by smoke’s veil hidden,

neb zcela zhynu v bezdno zpět se chýle.

or must I perish now, drawn void-ward merely.