扼住战争的喉咙，

Uškrťte válku,

让女人能够微笑，

ať ženy mohou se usmívat

不再那样迅速衰老，

a nestárnou tak rychle,

像武器那样衰老。

jako stárnou zbraně.

然而战争说：我在！

Válka však říká: Jsem!

我自开端便存在，

Jsem od počátků,

从未有过一刻，

nebylo nikdy chvíle,

我不在。

abych nebyla.

我古老如饥饿，

Jsem stará jako hlad

也如爱情。

a jako milování.

我并非被创造，

Já jsem se nestvořila,

但世界属于我！

ale svět je můj!

而我将毁灭它。

A já ho zničím.

我会在场，

Budu při tom,

当那一块燃烧着、流血的碎片

až ohnivě krvavý cár

坠入黑暗

bude padat do tmy

像孩子们的唾沫

jako slina dětí

落入井底，

na dno studny,

当他们想丈量

když si chtějí změřit

它那幽暗的深度。

její tmavou hloubku.

但我们——这正是希望——

Ale my – a to je naděje –

仍然还能有片刻，

můžeme ještě chvilku,

还能有那么一小会儿

ještě malou chvilku můžeme

去思考这一切。

o tom přemýšlet.