Uškrťte válku,

扼住战争的喉咙，

ať ženy mohou se usmívat

让女人能够微笑，

a nestárnou tak rychle,

不再那样迅速衰老，

jako stárnou zbraně.

像武器那样衰老。

Válka však říká: Jsem!

然而战争说：我在！

Jsem od počátků,

我自开端便存在，

nebylo nikdy chvíle,

从未有过一刻，

abych nebyla.

我不在。

Jsem stará jako hlad

我古老如饥饿，

a jako milování.

也如爱情。

Já jsem se nestvořila,

我并非被创造，

ale svět je můj!

但世界属于我！

A já ho zničím.

而我将毁灭它。

Budu při tom,

我会在场，

až ohnivě krvavý cár

当那一块燃烧着、流血的碎片

bude padat do tmy

坠入黑暗

jako slina dětí

像孩子们的唾沫

na dno studny,

落入井底，

když si chtějí změřit

当他们想丈量

její tmavou hloubku.

它那幽暗的深度。

Ale my – a to je naděje –

但我们——这正是希望——

můžeme ještě chvilku,

仍然还能有片刻，

ještě malou chvilku můžeme

还能有那么一小会儿

o tom přemýšlet.

去思考这一切。