Ráno

proč vždycky ráno nám hrůza po zádech prstíkem přejíždí,

proč drátěnou košili // pýchy z nás ráno sedřou

drásavé pařáty pochyb – zazvoní budík, ta ranní

polnice chmurná, hahou, // milka má vzhůru je v ráz,

do bačkor s hlavami méďů vklouzne, pas útlý vyprostí

z okovu mých mužných tlap // a odkvačí na záchod –

strach, že nás zbožňovaná opustí, proč nás přepadá ráno,

z peřin když zaslechneme // spláchnutí první ten den,

zatímco v uších nám zní luk vzdálených ticho, z očí nám

teprve teď odklopí // hravou dívčí ručku smrt –

v kuchyni píská voda, vesele pípá mikrovlnka,

hrnky se lžičkami // o sebe zvoní a hle,

instantní kakao už se v mléce a vodě rozpouští,

káva a sypaný čaj // rozprášeny do všech stran –

neboť čtvero pívá má milená nápojů zrána,

kávu, džus, kakao a // čaj chuti zázvorové,

bojácně ouška hrnků se vinou kol jejího prstu,

krk ptáče natahuje, // by k zobáčku bylo blíž –

přitul se naposled ke mně a polib mě na ústa, drahá,

vřele i studeně a // sladce i hořce naráz,

nebo jen konečky prstů mě zlehýnka polaskej po rtech,

nejde to, ano, já vím, // nemáš už tolik času –

nemáš už tolik času, kotě, vana chce přetéci v mžiku,

proto jsi v mžiku u ní, // dbalostí přetékajíc,

tvář, uši, krk, záda, údy a intimní místa si myješ,

v tomto pořadí a pak // se utřeš a namažeš

pleťovým krémem a vším, co ti pokožku uchová pružnou,

vzápětí už ve sbírce // kalhotek svých se hrabeš,

do podprsenky musí ňadra vměstnat tvá voňavá ručka,

odbarvené kadeře // natáčíš si vlnivé,

váháš, kterou vybrat sukni a zda se k ní hodí ten pink top,

blůzka, svetřík nebo spíš // tamto s tou kožešinou –

proč duše vždycky ráno se holejší těla být zdává,

proč se třese zimou, když // zrána vystoupí na břeh,

kam zmizlo hřejivé slunce a šaty kam odvál jí vítr,

na zádech s kapkami snů // proč se tolik tetelí –

prolamované či hladké, toť otázka ve věci punčoch,

jedny jsou příliš teplé, // na druhých oko běží,

minutku nazbyt nemáš, vždyť čeká tě ještě moc práce,

na víčka oční stíny // fialové si nanést,

řasenkou prodloužit řasy a rtíky namalovat rtěnkou,

vlas, prsty vyšperkovat // náušnice zavěsit –

miláčku, ty jsi můj jediný oslňující poklad,

pro tebe souše jsem se // vzdal a jednoho oka,

za tebou s dřevěnou nohou jsem dokulhal až sem do rokle,

vykopal truhlici, leč // ta zeje žel prázdnotou –

kde mám od auta klíč, voláš, medvídku, neviděl jsi ho,

kam se ztratil – pobíháš, // kramflíčky sem-tam klapou,

v kabelce včerejší hledáš i do předvčerejší se díváš,

čoveče, kde je ten klíč – // krásně zní čé ze tvých úst –

strašlivě nenávidím tvé kolegy v podniku denně,

v poledne roznašeče // pizz bych nejradši zabil,

on vidí růž na tvých rtech, jemu k potěše cupitáš ladně

ve francouzské obuvi, // pečlivě vycíděné,

on se kochá tvojí krásou, i čé vyslovovat tě slyší,

já žiji ve čtyřech zdech – // klíč se nakonec našel –

našel se, tam, kde měl být, ležel ve správné tašce, jenomže

sklouzl až na dno pod dva // mobilní telefony –

já žiji ve čtyřech zdech, ráno kam ani slunce nesvítí,

paprskem světla, šperkem // jediným jsi mi ty a –

kapesník, pouzdro na brýle, portmonka, řidičák a hřeben,

letmo mě políbíš, // pošleš mi úsměv a jsi

v čudu – – nezbyl po tobě než lógr, kakaová šmouha,

džus na dně sklenky a pár // zkroucených lístků čaje