V tvůj pokoj naposled jsem vešel. Šeré stěny,
prach, spousta pavučin – sem chabrus chodí jen…
Tvé knihy po zemi a stůl tvůj opuštěný,
v neladu, truchlivý, pln smetí, povržen…
Již ze stěn obrazy sňal dědic… Ruka čísi
skříň nyní otvírá, jež truchlí prasklým sklem.
A stará pohovka, kde lehával jsi kdysi,
se kupci nabízí i s rudým přehozem…
Po spoustě papírů teď chabrusák tu šlape,
jenž přišel kupovat a hvízdá spokojen…
Příteli básníku, teď teprv smrt tvou chápe
mé srdce sevřené a cítí osten její…
A zatím, lenošku co zvolna odnášejí,
mně zdá se, mládí mé že mrtvé nesou ven.
PoemWiki 评分
暂无评论 写评论