JARO

Karfiol zůstal stát na střeše bungalovu,

vrací se vlašťovka, sleduješ její let,

a první pupeny jsou vytepány z kovu,

budeme vozit hnůj, znám to už nazpaměť.

Obloha vrní zas, je ještě na hambalkách,

ač se má vyjasnit, ač má být krásný den.

Zdaleka hvízdá vlak, zdaleka hvízdá dálka,

stříbrné krůpěje ťukají do oken.

U branky na hřišti trénují malí hoši,

karfiol zůstal stát na čerstvém novém koši,

přijď, slunce z Francie, a podej nám svůj svit.

Už bych chtěl jíti pryč a otevírám dveře,

už bych chtěl jít pryč, kdybych na Riviéře,

muselo by se zcela vystříbřit.