MAJÁK

Půl věznice a zpola hlásná věž,

na břehu písčitém ční k nebesům

pochmurný maják. Pro hovor svých dum

v něm důvěrného druha nalezneš.

V samotě bezcitné chce duše snít,

ve věži kamenné a železné,

vesmírné moci vzdána vítězné,

hra světel jen, vln rozechvělý kmit.

Tvé drobné žaly moře zelené

pochová tiše v něhu měkkých řas,

a zapomeneš zemi, prostor, čas,

když démantová noc svět překlene.