Life is a book we love to read, to own;

Jest život milá kniha, kterou čteme;

this one or that — each volume utmost dear

ať ta, neb ta, — je každá nejdražší

to its own reader; loth to put it down

tomu, kdo čte; ji rádi nezavřeme

of our own free will, in the reading, we’re

o vůli své a čtení unáší

so engrossed, that all else around is solely

nás tak, že vše, co kolem, jenom bývá

a hush of noise, struggling our ear to gain,

jak šumný zvuk, jenž v ucho doráží

and ne’er the soul; which is absorbed so wholly

a v duši nevejde; tak duše splývá

by the ongoing tale — too entertained,

s tím dějem povídky — a neváží,

as the days and the hours go slowly by.

jak den a hodiny se zvolna snují.

Meanwhile, outside, the shadows stretch to fly

A zatím venku stíny poletují

and the room fills with twilight, light grows thin,

a světnice se plní soumrakem

and the print fades, now scarcely to be seen;

a písmo se nám míhá před zrakem;

and darkness falls: Evening our way is wending —

a setmí se. My víme: Večer spěje —

and we sigh, put the book down, none too keen.

a odkládáme knihu s povzdechem.

And not one yet has reached the story’s ending.

A nikdo nedočet’ se konce děje.