Jest život milá kniha, kterou čteme;

Life is a book we love to read, to own;

ať ta, neb ta, — je každá nejdražší

this one or that — each volume utmost dear

tomu, kdo čte; ji rádi nezavřeme

to its own reader; loth to put it down

o vůli své a čtení unáší

of our own free will, in the reading, we’re

nás tak, že vše, co kolem, jenom bývá

so engrossed, that all else around is solely

jak šumný zvuk, jenž v ucho doráží

a hush of noise, struggling our ear to gain,

a v duši nevejde; tak duše splývá

and ne’er the soul; which is absorbed so wholly

s tím dějem povídky — a neváží,

by the ongoing tale — too entertained,

jak den a hodiny se zvolna snují.

as the days and the hours go slowly by.

A zatím venku stíny poletují

Meanwhile, outside, the shadows stretch to fly

a světnice se plní soumrakem

and the room fills with twilight, light grows thin,

a písmo se nám míhá před zrakem;

and the print fades, now scarcely to be seen;

a setmí se. My víme: Večer spěje —

and darkness falls: Evening our way is wending —

a odkládáme knihu s povzdechem.

and we sigh, put the book down, none too keen.

A nikdo nedočet’ se konce děje.

And not one yet has reached the story’s ending.