Je suis poète, mais bien peu m’importe

Jsem básník - a nač hlavu plésti

La poésie en soi! Le bel

má sama poesie mně?

Astre que le fleuve nocturne emporte,

Nemá se přece k nebi vznésti

Ne montera jamais au ciel.

hvězda na noční hladině.

Lentement, le temps s’en va, s’effiloche.

Čas zvolna vytratí se někam,

J’en ai assez du lait des contes!

pohádky nejsou stravou mou.

Je hume le monde réel et proche,

Já skutečný svět chtivě srkám

Que la mousse du ciel surmonte.

s oblohou navrch zpěněnou.

La source est belle – pour que l’on s’y baigne!

Krásný to pramen - na koupání!

Les eaux frissonnantes ou calmes,

Klid se strachem se objímá

S’entrelaçant, font un babil où règnent

a v pěnách vzniká štěbetání,

A la fois le sens et le charme.

jež lahodnost i moudrost má.

D’autres poètes – cela les regarde –

Co je mi po básnících kolem?

S’éclaboussent des pieds aux yeux

Potřísněni po klíční kost

De feinte ivresse et d’images hagardes:

lží obrazů a alkoholem,

Qu’ils simulent donc! libre à eux…

nechá předstírají zmámenost.

Je ne vais pas aux bistrots d’aujourd’hui,

Vykročím z dnešní krčmy hnusné

Mais à la raison et plus loin!

k lidskému rozumu, ba dál!

À copier sottise et flagornerie

Svobodnou myslí nelžu hnusně,

Mon esprit libre ne descend point.

abych se sluhou, hlupcem zdál!

Aime, mange, dors, bois! Aie pour mesure

Jez, pij a spi a miluj zplna!

L’univers! Même dents serrées,

Vesmírným vzdoruj oblastem!

Ceux qui nous affament et nous pressurent,

Aniž snad sykaje a kina

Jamais, je ne les servirai!

sloužím zlým, podlým mocnostem.

Sans nul compromis je veux mon bonheur!

Nesmlouvat! – at jsem štasten zplna!

Ou que crachent sur moi les gens!

Jinak mne kdekdo tupit smí,

Je serai marqué d’infâmes rougeurs,

cejch dá mi mnohá rudá skvrna,

La fièvre tarira mon sang.

horečkou míza vyschne mi!

Nezavru hrdá ústa za nic,

Nul ne brisera mon cri querelleur.

povedu stížnost k vědění.

À la Science j’en réfère.

Století ke mně zří, mně straníc,

Le siècle m’approuve, et le laboureur

při pluhu rolník o mně sní,

Pense à moi en poussant l’araire.

a vytuší mne dělník tělem

Tout en faisant ses gestes mécaniques,

v přestávce dvou gest ztrnulých,

Avec moi vibre l’ouvrier

u kina na mne podvečerem

Le soir, c’est moi qu’un gamin famélique

čeká hoch v šatech chatrných.

Attend aux portes du ciné.

Kde řád mých veršů od sebranky,

Tandis que les canailles se rassemblent

sražené v houf, je napadán,

Et pourchassent mes vers ardents,

bratrské vyjíždějí tanky,

Des tanks fraternels puissamment s’ébranlent,

aby můj rým zněl rozhoupán.

Semant mes rimes en grondant.

Dospělý - pravím - není člověk!

L’homme n’est pas encor grand, je vous dis!

Ač si to myslí, velikáš.

Mais il croit l’être cependant

Nechi tedy jeho rodičové:

C’est sa folie! Puissent veiller sur luiA

duch, láska - nad ním drží stráži

mour et Raison, ses parents.