Come un bambino che riposare vuole,
Jak dítě, držící už víčka stěží,
arrivato al letto finalmente,
zatím co v klidu postýlky už leží
ti prega: resta e racconta,
a prosí: „Zůstaň! Něco pověz mi!"
(così della notte non ha paura)
(tak zdrží se vpád noci plné tmy)
e quando il suo piccolo cuore batte forte,
a zatím co už bázní sotva dýše,
non sa neanche lui, cosa vuole,
snad ani neví, co si přeje spíše,
la fiaba o che tu resti là:
zda pohádku, či tebe, hovor tvůj -
così ti preghiamo, siediti qui tra noi e racconta.
tak prosíme tě: „Poseď! Vypravuj!
Ripeti ciò che hai detto, sebbene ci ricordiamo,
O tom, co vždy - ač nezapomínáme,
racconta che sei tra noi e noi siamo con te insieme,
o tom, žes s námi, že tě tady máme
noi che abbiamo la sorte del mondo nel cuore.
a jsme tu s tebou, s tebou všichni my,
Tu lo sai, il poeta non mente mai,
se starostmi, člověka hodnými.
dì la verità, non solo il reale,
Ty víš, že nelhat básnickou je ctností:
racconta la luce, che ci illumini la mente,
mluv pravdu, nejen pravdu skutečnosti,
perchè siamo nel buio se non siamo insieme.
vnes záři, jíž se v mozku rozbřeskne,
Come Hans Castorp vedeva il corpo di madame Chauchat,
vždyť jeden bez druhého ve tmách jsme!
così ci vediamo illuminati dai raggi X ora.
Jako Hans Castorp skrz pí Chauchat vidí,
La tua voce calda non è disturbata da alcun rumore,
hleďme dnes večer skrze sebe - lidi!
raccontaci pure, cos'è bello, cos'è male,
Calouny slov tvých chrání před hlukem,
dal lutto al desiderio alzando il nostro cuore.
mluv o kráse, mluv o tom, co je zlem,
Abbiamo appena seppellito povero Kosztolànyi*,
povznes nás k touze, když jsme smutkem rvánil
e l'umanità è consumata da Stati mostruosi,
Právě nám umřel chudák Kosztolányi
e noi chiediamo con orrore: cosa verrà ancora?
a mnoha zrůdných států hrůza, děs
da dove arrivano queste ideologie perverse,
jak rakovina žerou lidstvo dnes,
dove si prepara il veleno, che ci verrà dato,
a co dál? lekáme se v nepokoji,
e fino a quando potrai leggerci ancora?...
zda nové vlčí ideje se rojí,
Si tratta di restare uomo chi è uomo,
zda vře už jed, jenž má nás nakazit -
e donne le donne, gentili e libere,
jak dlouho místo k čtení budeš mít?...
e tutti umani, perchè l'uomo è sempre di meno...
Však, pokud mluvíš, v ničem necouvejme,
Accomodati, prego, e comincia la fiaba.
my, muži, dále muži zůstávejme
Ti ascolteremo e ci sarà a chi basterà guardarti,
a žena ženou - milou, bez želez,
perchè contento di vedere un europeo tra i bianchi.
a všichni lidmi - ubývá jich dnes...
Usedni. Začni vyprávět nám dlouze!
Budeme naslouchat a někdo pouze
na tebe vzhlédne, rád, že popatří
a vprostřed bílých Evropana zří."