L’Autunno a Parigi ieri è scivolato,

Do Paříže včera Podzim vbĕh,

Sul viale San Michele è muto passato,

nehlučnĕ se mihl po Saint-Michel,

In canicola, sotto le quieti chiome

v dusném parnu pod tichými stromy

E ha incorso in me.

do aleje za mnou přišel.

Ho proprio camminato verso la Senna

Canti-sterpi ardevan nell’anima,

Toulal jsem se právĕ kolem Seiny,

Fumosi, anomali, mesti, scarlatti

písnĕ v nachu hořely mi v duši,

Pel segno della mia morte.

chraptivé, ach smutné, začazené,

L’Autunno m’ha raggiunto e bisbigliato,

o tom, že smrt tĕlo tuší.

Il viale San Michele ha tremato,

Son ronzando svolazzato sul viale

Dohonil mne a nĕco mi šeptal,

Le scherzose fogliame.

po Saint-Michel nĕco přešlo s chvĕním,

Oh, tempo! L’Estate non è ceduta,

bzum bzum bzum a žertovný list stromu

Ma l’Autunno ridendo ha dato la fuga.

přeletĕl tam se šustĕním.

È qua passato e  io lo so soltanto

Sotto le fronde di pianto.

Chvilka: Léto neuteklo ještĕ,

z Paříže už bĕží Podzim v smíchu.

A že byl tu, teprv jsem já zvĕdĕl

pod plačícím křovím v tichu.