Jsem zmámen, bez mučení přiznám ti tu,

Hát el vagyok egészen andalodva,

mé vetché srdce trne, že se mejlí,

és gyönge szívem, ímé, reszketeg,

od těch dob, co si denně do úsvitu

mióta éjjelente, hajnalonta

po nocích tajně posíláme mejly.

veled titokban ímélezgetek.

Nem kell megszólítás, se semmi cécó,

„Pa, pac a pusu!“ nenosí se, už ne,

és az se baj, ha nincsen ékezet,

a chybějící háčky, čárky kdo bys

csak kebelembe vésődjék e négy szó,

hledal, když nitro pětice slov zažhne:

hogy: Önnek új levele érkezett!

Ve schránce máte nepřečtený dopis!

Az egész világ egy linkgyűjtemény,

az emberek, a tárgyak benne linkek,

Všechno je odkaz: lidé, předměty,

bárhova kattintok, te tűnsz elém,

odkaz všech věků v odkazech se schová,

te vagy felvillanó websiteja mindnek.

kamkoli kliknu, načteš se mně ty,

Te dobogsz bennem, mint versben a metrum.

všeobjímající stránka webová.

Föltettem háttérnek a képedet,

s míg körülöttünk szikrázik a chat room,

Pulzuješ ve mně jako v básni metrum,

látlak, miközben vakon gépelek.

ty, mého monitoru tapeto,

Hiába nem láttalak még, az embert,

a zatímco kolem nás jiskří chat-room,

ha minden betűd mégis eleven,

zřím tě, tiskna klávesy naslepo.

ha érezlek, mint kisujjam az entert…

Van nulladik látásra szerelem?

Ač živou jsem tě ještě spatřit nesměl,

přesto mi žiješ v písmenech svých vět,

přesně tě cítím, jak můj malík enter...

Že by snad láska na nultý pohled?