Hát el vagyok egészen andalodva,

Jsem zmámen, bez mučení přiznám ti tu,

és gyönge szívem, ímé, reszketeg,

mé vetché srdce trne, že se mejlí,

mióta éjjelente, hajnalonta

od těch dob, co si denně do úsvitu

veled titokban ímélezgetek.

po nocích tajně posíláme mejly.

Nem kell megszólítás, se semmi cécó,

és az se baj, ha nincsen ékezet,

„Pa, pac a pusu!“ nenosí se, už ne,

csak kebelembe vésődjék e négy szó,

a chybějící háčky, čárky kdo bys

hogy: Önnek új levele érkezett!

hledal, když nitro pětice slov zažhne:

Az egész világ egy linkgyűjtemény,

Ve schránce máte nepřečtený dopis!

az emberek, a tárgyak benne linkek,

bárhova kattintok, te tűnsz elém,

Všechno je odkaz: lidé, předměty,

te vagy felvillanó websiteja mindnek.

odkaz všech věků v odkazech se schová,

Te dobogsz bennem, mint versben a metrum.

kamkoli kliknu, načteš se mně ty,

Föltettem háttérnek a képedet,

všeobjímající stránka webová.

s míg körülöttünk szikrázik a chat room,

látlak, miközben vakon gépelek.

Pulzuješ ve mně jako v básni metrum,

Hiába nem láttalak még, az embert,

ty, mého monitoru tapeto,

ha minden betűd mégis eleven,

a zatímco kolem nás jiskří chat-room,

ha érezlek, mint kisujjam az entert…

zřím tě, tiskna klávesy naslepo.

Van nulladik látásra szerelem?

Ač živou jsem tě ještě spatřit nesměl,

přesto mi žiješ v písmenech svých vět,

přesně tě cítím, jak můj malík enter...

Že by snad láska na nultý pohled?