TODAY I FELT SO SADDENED BY WORDS I SAY

BYLO MI DNESKA TAK SMUTNO Z MÝCH VLASTNÍCH SLOV

whinging how hard my life has made my bed

jimiž furt naříkám, jak žiju stěží

I took off to the graveyard, alone at close of day

tak jsem si v podvečer zašel sám na hřbitov

to get things clear, just what it is to be Dead

abych si upřesnil, co je to Nežít

I walk and think; chill and dusk creep and grow

Chodím a přemýšlím; přituhlo, stmívá se

not keen to leave I hover by the gate

nemám se k odchodu, postávám před branou

anxious to see if hair-befallen snow

a koukám se strachem na vločky ve vlasech

will melt or stay that way, I peer and wait

jestli v nich roztají, anebo zůstanou

“Hey mister, lock-up time”, the gravedigger is there,

Slyším však hrobníka: „Hej, pane, zamykám

“even the dead want sleep, off home with you!”

mrtví chtěj taky spát, běžte už domů!“

meekly I turn, but where, good lord, to where?!

poslušně odcházím, proboha, ale kam?!

I head back to the graveyard avenue

vracím se k aleji hřbitovních stromů