(to Edward Lear)

(památce Edwarda Leara)

Upon his head a top hat slanted,

Kulhavě kráčí soudruh Hobsa,

comrade Hobs strides with limping gait:

na hlavě klobouk cylindřitý:

Calamity precluding, fate,

V předtuše příští kalamity

his soul he’s in a dog enchanted,

svou duši začaroval do psa

Encheliophis-like, implanted

stylem Encheliophiopsa

in sea-cucumber ass, ingrate.

jenž v řiti sumýše je skrytý.

Now rid of feelings, love or hate,

Nemá již pocity a city,

he can sing ho-la-lees undaunted.

může si zpívat hejsa hopsa.

So now he strolls the town, said Hobs,

Tak spokojeně městem kráčí,

leading his soul, smug, on a chain:

svou duši na řetěze veda:

If he were set about by yobs

I kdyby přepadli ho rváči

he would not suffer, that is plain,

nepostihne ho žádná běda

for soullessness bypasses pain,

neb bezduchost mu trpět nedá,

which, for well-being, does the job.

což ke štěstí mu zcela stačí.