Let the times onward flow, with songs, with tears upsetting,

Ať plují časy dál, ať zpívají i pláčí

and at the sandy banks ruthlessly tear away,

a břehy písčité ať násilně si rvou,

I shan’t be undermined, upturned, uprooted, letting

mě nepodemelou, mě nikdo nevypáčí

go of bliss, grown-through by my tranquil calm, unswayed.

z blaženství prorostlých mou tichou samotou.

Bypassed by human grief, by human fortune, passing,

Mě míjí lidský žal, mě štěstí lidské míjí,

all of them wounded, struck by transience to death,

vždyť k smrti zraněny jsou pomíjivostí,

my blissful melody is all I hear, surpassing

já slyším pouze svou blaženou melodii,

all human cries and laughs, outspanning all beneath.

jež lidský pláč i smích vysoko přemostí.

Oh, fragrant, tranquil grove, in clear-sky elevation,

Ach, vonný, klidný sad v nebesky čisté výši,

where acrid smoke shall never slither, to disturb,

do něhož čpavý kouř se nikdy nevplazí,

where breezes freely breathe o’er blossoming dispassion

v něm větry volnosti nad květem míru dýší

with heady fragrance wafting through the darkness uncurbed.

a vůní omamnou vanou tmou bez hrází.

Let the times onward flow, with songs, with tears upsetting,

Ať plují časy dál, ať zpívají i pláčí

and at the sandy banks ruthlessly tear away,

a břehy písčité ať násilně si rvou,

I shan’t to them give way, calm – course eternal setting –

mě nepodemelou. mnou ticho k věčnu kráčí

while vaults of wonderousness outspanned above me stay.

a klenby zázračna se klenou nade mnou.