December without snow, look, see, Prague’s lace is waiting,

Prosinče bez sněhu, hleď, krajka Prahy čeká,

see, horses for you to silver their harnesses wait!

hleď, koně čekají, až postroj postříbříš!

Let, like fine cutlery, far-sparkle, unabating,

Jak skvělé příbory kéž svítí do daleka

snow-eyelashed cornices and the wrought-iron grate!

sněhové brvy říms i vytepaná mříž!

The snow-eyelashed cornices and the wrought-iron grates,

Sněhové brvy říms i vytepané mříže,

stone gowns of statues and the lanterns standing still…

kamenná roucha soch a tiché lucerny…

As lower and lower white mist settling permeates,

Až bílé zamžení se snese níž a níže,

I yearn to see, oh Prague, that vision made to thrill.

chci, Praho, viděti ten pohled nádherný.

Over your palaces and orchestra of spires

Nad tvými paláci a nad orchestrem věží

I want to see outstretched silences’ flowing pall.

chci vidět táhnouti závoje dlouhých tich.

What glee, to hear a child shout: “Snow!” That never tires.

Jak je to veselé, když dítě zvolá: „Sněží!“

The distance echoing back from afar: “Snow fall!”

Daleká ozvěna odpoví: „Padá sníh!“

December obdurate, look, see, Prague’s waiting, waiting

Ty tvrdý prosinče, hleď, Praha čeká, čeká

that some soft garland in your raw-boned frost be found,

na hebké girlandy v tvém mrazu vyzáblém,

waiting with anxiousness, far-eyed anticipating,

čeká a s úzkostí se dívá do daleka,

waiting, still waiting, yet, just like the land around.

čeká, ach čeká jen, tak jako celá zem.