From tallest crag I yearn to be falling,

Z nejvyšší skály padat chci dolů,

a torrent fast flowing, a foaming dissent,

bystřina prudká, pějící vzdor,

to spritz to the heavens, to lurch into falling,

vystřiknout k nebesům, vrhat se dolů,

the song of the mountains in lowland descent:

do nížin zanést písničku hor:

into a thousand wild droplets to scatter,

v tisíc se divě rozstříknout krůpějí,

a rainbow in each, hope for making life matter,

v každé z nich duhu, života naději,

love and dissent, love and dissent.

lásku a vzdor, lásku a vzdor.

Through slim young birches the rocks I’d etch into,

Břízkami mladými vrůsti chci v skály,

roots that incise, not to fall, to withstand,

kořeny vetknout, nepadnout, stát,

a root and a tusk for the rock wall to splinter,

co kořen, tesák v útrobu skály,

to yield to the sun with each leaf raising hands:

každičkým lístkem slunci se vzdát:

each leaf a bugle for rousing the yawning,

z každého lístku učinit polnici,

the path to the sun, to the islet bright dawning,

cestičku k slunci, ostrůvek zářící,

building with branches, tearing with fangs…

větvemi stavět, tesákem rvát…