Sorry days having come to, I brought laughter.

V dny přišed smutné, oddal jsem se smíchu.

Then, done with laughing, wistful I became.

Oddav se smíchu, byl jsem tesklivým.

No friend of noise, nor silence pining after,

Rád nemám hluk a nezvykl jsem tichu,

a foe to truth, lies my foe just the same.

pravdy jsem sok a lež je sokem mým.

A youth still – still there’s something that I fear,

Jsem mladý – přec však něčeho se bojím,

which in drear nights appears and me awaits.

co v dlouhých nocích se mi zjevuje.

Thus I stand midst my peers to disappear:

Tak uprostřed své generace stojím:

A soul, who all negates!

Duch, který neguje!

I lack the Heretic’s riled fiery fervour,

Mně schází prudká vášeň heretika,

who burns and yearns, with his rejecting stance,

jenž rozpálen je svojí negací,

the Pope’s calm, preaching anathemas ever,

klid papeže, jenž anatéma říká,

the Stoic’s coolness, viewing all askance.

chlad stoika, který se odvrací.

I have my doubts about the doubts I’m aping,

Jsem nedůvěřiv k svojí nedůvěře,

my scepticism gnaws at its own guise.

má skepse samu sebe užírá.

I weigh up, gauge, the abyss seeing gaping,

Propast zřím dole, kombinuje, měře,

– a soul, who all denies!

– duch, který popírá!

My “yes” to “no” twists, by pronunciation,

Mé „ano“ v „ne“ se akcentem svým mění,

my “no” to “yes” by intonation quite.

mé „ne“ zas v „ano“ tónem vyznívá.

I go on with contempt, not without passion,

Jdu s posměchem, však nejdu bez nadšení,

I go with passion – contempt comes despite!

jdu s nadšením – však to se vysmívá!

Myself unsure, I’m in turn worse and better,

Sám nevěda, jsem zlý a dobrý časem,

in tenderness, ill-hid ill-will display.

a v něze záští u mne prosvítá.

I ponder, brood – though frivolously chatter:

Jsem dumavý – však mluvím lehkým hlasem:

A soul, who turns away.

Duch, který zamítá.