My viol having tuned down low as deep as I am able

Svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji

I softly sing along to it by evening late, dark, sable.

a tichý doprovod k ní pozdě za večera pěji.

A player keen of pensive sombre grey moods, twilight tonic,

Hráč náruživý zádumčivých, sešeřelých nálad,

I want to feel under the spell of ballads old, ironic.

chci míti divné kouzlo starých, ironických ballad.

I play my heirloom viol to those, just those whose persistence

A na zděděnou violu svou těm jen, těm jen hraji,

is by morn in nights insecure out listening to far distance…

již k ránu v nocích nejistých do dálek naslouchají…

My melodies yearn for the pallid pall and all to cover

Mé melodie chtějí míti smutek všeho toho,

that grew and flowered, ripened without purpose, for none ever.

co rostlo, vykvetlo a zrálo marně, pro nikoho.

And of that to have hope and an uncertain gentle notion,

A míti toho naději a neurčitou něhu,

yearning in heavy loam far-shored for looming germination,

co vzklíčiti chce v těžké půdě dalekého břehu,

seeking sound timid, delicate, the senses for deluding

a míti zvuk, jenž nesmělý, přec jemný, smysly mámí

like the vibrations of strong wires by mufflers dulled, occluding,

jak chvění silných drátů, utlumených sordinami,

for intimacy’s sake in silent staccatos extended,

a chtějí důvěrnost mít v tichu prodloužených staccat,

when in the lowest registers to darkness tear-filled tended…

když na nejnižších polohách tmou chystají se plakat…

Thus, on my heirloom viol then I play, and play then only,

Na violu svou zděděnou jen tehdy, tehdy hraji,

while darkness still lies o’er the land, before the moonrise lonely,

když měsíc teprv vyjít má a tma je ještě v kraji,

and while the vigil sets austere beyond the groves and water,

a vigilie přísná padá za lesy a vodu,

and the land is in secret crossed by Holy Feast days autre.

a krajem velké tajemství jde slavných Božích Hodů.

My slender fingers on the strings twitch nervously unstable,

Mé tenké prsty po strunách vždy nervósně se chvějí,

as I sing soft accompaniment by evening late, dark, sable…

když tichý doprovod svůj pozdě za večera pěji…

My viol having tuned down low as deep as I am able.

Svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji.