Your known refrain, monotonous and galling,

Znáš refrain dráždivý a monotónní,

accompanying the tedious song of living,

jenž doprovází nudnou píseň žití,

ringing out, sombre, like some last bell tolling,

a který pochmurně jak hrana zvoní

at times, light-sparks to your illusions giving.

a jindy jiskry illusí tvých nítí.

Its deathly tone of old carved ivory scrolling,

Má mrtvolný tón vyřezaných sloní,

and glint of marble, ’neath the chisel’s cleaving,

i mramorů lesk, pod dlátem když svítí,

its scent of last year’s orchard, breath extolling,

má vůni, kterou sad tvůj dýchal vloni,

and taste of fruits, a year’s worth make-believing.

i plodů chuť, jež na rok může míti.

In it your past and future path comes crossing

V něm minulá i budoucí tvá dráha

portent of joys and let-downs all-engrossing,

se kříží slibem zklamání i blaha,

after quenched thirst at once dejection doling.

když vypne touhu tvou a hned ji skloní.

Blissfully futile patience wafts abatement,

Slast čekání i marnost ovane tě,

lurking, asleep, hid in its single statement:

jež skrytá v jediné spí jeho větě:

“Love is deceased, yet my dream lives, recalling.”

„Je mrtva láska, žije sen můj o ní.“