Each day follows the next, as bland, as bland,

Den za dnem plouží se tak mdlý, tak mdlý,

As hooded monks from cells through cloisters shamble.

jak z cel když v kápích chodbami jdou mniši.

Thick grey mutes flaming hues, gains upper hand,

Šer zhuštěný, v němž barvy uhasly,

Quenching to blend what eyes cannot unscramble,

vše zalévá, že oko nerozliší,

The skies of grey, from the grey dappled earth,

kde nebe šedivé, kde země šedá,

The curved horizon’s livid, pallid dearth.

kde křivka obzoru je zsinalá a bledá.

All rained with ash, all mixed and all oppressing,

Vše prší popelem a mísí se a smývá

In half-light’s sham, with half-shade gathered in;

v tom svitu klamivém, jenž zpola roven stínu.

Sight blankly stares into the smoke, egressing

A zrak se v prázdno jen a v slité kouře dívá

Into the gloom, tasting of dampened tin.

a v chmury sražené, z nichž cítit vlhkost cínu.

At once the soul seeks night, yet yearns for day,

Hned duše po noci, hned zase po dni touží.

Keen to imbibe the dark, yet scald with fire,

Hned tmou se zpíti chce, hned zase žárem spálit.

Pacing the room in careworn disarray.

Krok prázdnou jizbou zní, kde únava se plouží.

The final ennui of dingy light, inspired

A posléz znudí vše v tom svitu, mhou jenž zalit

By rained down ash, the gloom of that demise,

A deštěm popela a smutkem jeho skonu,

In that grey without shape or edge or feature,

V tom šeru bez kontur a ostrých čar a rysů,

No quivering hues, nor riot color-wise,

Bez barev záchvějův a bez hýření tónů,

To creeping shadows all being stretched, suppressing.

Kde v stíny plíživé vše dlouží se a schvívá.

And wearied soul in sadness acquiescing.

A duše znavena se smutkem všeho splývá.

(as published in

TRINACRIA

)