In memory of Arnošt Procházka

Památce Arnošta Procházky

My last trip to your room. That grey walled warren,

V tvůj pokoj naposled jsem vešel. Šeré stěny,

dust, cobwebs – tawdry visitors anew…

prach, spousta pavučin – sem chabrus chodí jen…

Your books upon the floor, your table barren,

Tvé knihy po zemi a stůl tvůj opuštěný,

unkempt, sad, full of dross, half tipped askew…

v neladu, truchlivý, pln smetí, povržen…

By your heir taken, pictures gone… Some wandering

Již ze stěn obrazy sňal dědic… Ruka čísi

hand prompts the cupboard’s cracked-glass wailing gape.

skříň nyní otvírá, jež truchlí prasklým sklem.

Your old couch, oft reclined upon while pondering,

A stará pohovka, kde lehával jsi kdysi,

bid to the buyer, with its crimson drape…

se kupci nabízí i s rudým přehozem…

Much paper trampled by the trader, flaky,

Po spoustě papírů teď chabrusák tu šlape,

who’s here to buy, and whistles, so content…

jenž přišel kupovat a hvízdá spokojen…

My poet friend, now your death’s truly achy

Příteli básníku, teď teprv smrt tvou chápe

in my heart, tightened, feeling its sharp clawing…

mé srdce sevřené a cítí osten její…

With the divan, which slowly they’re withdrawing,

A zatím, lenošku co zvolna odnášejí,

I feel my own youth carried out, life spent.

mně zdá se, mládí mé že mrtvé nesou ven.