Oh Prague, oh Prague, that sound alone

Ó Praho, Praho, zvuky tyto

is music to my ears and heart!

mně znají v srdci hudbou hrát!

Your name into my soul has grown

Tvé jméno do duše mi vryto

and I adore you, whole and part!

a mám tě vroucí láskou rád!

Not for your history, fame lordly

Ne pro minulost, jež v Tvé skráně

that laurel-like adorns your head,

Ti sází slávy diadém,

nor for faith’s bitter chalice Godly,

ne pro ten hořký kalich Páně,

that you lifelong to swallow had,

jejž muselas pít v žití svém,

Nor for your temples, tombs of kings,

Ni hroby králů, v chrámech Tvých,

nor those grey stones’ voiced echoes, still,

ni kamenů těch šedých hlasy,

no, not your glory, bygone things,

ne, sláva dávná, dávné časy,

your present days, their glint I feel.

je lesk to dnů Tvých přítomných.

I love those houses gloomy, sombre,

Mám rád ty domy zasmušilé,

I love your streets and alleyways,

mám rád ty Tvoje ulice,

whether in pallid mist aslumber,

ať padají v nich mlhy bílé,

in blazing sun, or moonlight’s glaze.

zář slunce, neb lesk měsíce.

I love your roofscape ocean, spired,

Mám rád to moře střech a věží,

I love Petřín, in watchful dream,

mám rád ten Petřín dumavý,

whose sleeping child you are, admired.

jenž Tě jak spící děcko střeží.

I love Vltava’s doleful stream.

Mám rád proud smutné Vltavy.

And too, the bustle as I wander

A rád tím ruchem vířivým

down Na Příkopech boulevard go,

se po Příkopech spolu beru,

when lit by evening gas-lamps’ wonder

když vzplane plyn tam, v podvečeru,

of soft and golden-yellow glow.

tím světlem žlutým, zářivým.