BYLO MI DNESKA TAK SMUTNO Z MÝCH VLASTNÍCH SLOV

TODAY I FELT SO SADDENED BY WORDS I SAY

jimiž furt naříkám, jak žiju stěží

whinging how hard my life has made my bed

tak jsem si v podvečer zašel sám na hřbitov

I took off to the graveyard, alone at close of day

abych si upřesnil, co je to Nežít

to get things clear, just what it is to be Dead

Chodím a přemýšlím; přituhlo, stmívá se

I walk and think; chill and dusk creep and grow

nemám se k odchodu, postávám před branou

not keen to leave I hover by the gate

a koukám se strachem na vločky ve vlasech

anxious to see if hair-befallen snow

jestli v nich roztají, anebo zůstanou

will melt or stay that way, I peer and wait

Slyším však hrobníka: „Hej, pane, zamykám

“Hey mister, lock-up time”, the gravedigger is there,

mrtví chtěj taky spát, běžte už domů!“

“even the dead want sleep, off home with you!”

poslušně odcházím, proboha, ale kam?!

meekly I turn, but where, good lord, to where?!

vracím se k aleji hřbitovních stromů

I head back to the graveyard avenue