(památce Edwarda Leara)

(to Edward Lear)

Kulhavě kráčí soudruh Hobsa,

Upon his head a top hat slanted,

na hlavě klobouk cylindřitý:

comrade Hobs strides with limping gait:

V předtuše příští kalamity

Calamity precluding, fate,

svou duši začaroval do psa

his soul he’s in a dog enchanted,

stylem Encheliophiopsa

Encheliophis-like, implanted

jenž v řiti sumýše je skrytý.

in sea-cucumber ass, ingrate.

Nemá již pocity a city,

Now rid of feelings, love or hate,

může si zpívat hejsa hopsa.

he can sing ho-la-lees undaunted.

Tak spokojeně městem kráčí,

So now he strolls the town, said Hobs,

svou duši na řetěze veda:

leading his soul, smug, on a chain:

I kdyby přepadli ho rváči

If he were set about by yobs

nepostihne ho žádná běda

he would not suffer, that is plain,

neb bezduchost mu trpět nedá,

for soullessness bypasses pain,

což ke štěstí mu zcela stačí.

which, for well-being, does the job.