Zatímco krajina se chvěla v mokré kápi,

While in its soggy cape the landscape shivered seeping,

seděl jsi u stolu, vychladlý, prázdný, sám.

you were by table sat, chilled, empty, and alone.

Nad černí deštníků, jež liják zkrápí… zkrápí…,

Over the black rain-soaked umbrellas dripping… dripping…,

pomalu sunul čas hodiny k hodinám.

time slowly pushed the hours hourly clockwise on.

Daleko od lidí, daleko od cizoty

Far off from people, far off from the distant strangeness

zbytečných hovorů a nudných veselí

of pointless chattering and boring party glee

hrál vítr nad městem a rozházel si noty,

the wind above played scores of scattered note arrangements,

démanty velkých krup. A římsy řinčely.

gems of great hailstones gleamed. Ledges rang raucously.

Před chvílí supěl vlak, tvůj vlak, kterým ses vracel

A short while earlier, your train had puffed, returning

do staré krajiny z únavných marných cest,

from tiring, futile trips, to well-known old time land,

a příval neklidu lodičky rozkymácel

and the boats rocked on tide-swell waves of troubled yearning,

a mžilo bez konce na kalný, chladný vjezd.

an entrance cold and murky, ever-drizzling, bland.

A mžilo bez konce na buben plynojemu,

And the gas-dome was masked by drizzle never-ceasing,

na stěhovací vůz, na měkký šedý šál.

on the removals van, on a soft scarf of grey.

Přítel je kdesi tam… Stále se vracíš k němu

There is a friend out there… Ceaselessly reminiscing

studeným prostorem, kde vítr kraloval.

through the cold vacant realm in which the gale held sway.

Vysmýčil každý kout pro velké odcizení,

Sweeping out all the crannies, nooks, for alienation,

pro strašnou prázdnotu, pro úzkost, jež se chví,

for dreadful desolation, trembling anxiousness,

jež hučí blíž a blíž a brzo vzkřikne: Není,

its gust approaching soon, to howl: No indication

není už blízkosti a není přátelství.

of closeness left at all, no friendship, never less.

Někdy jsi oslovil ty ostatní, ty cizí.

There had been times when you’d spoken to strangers, others.

Jsou v jiných krajinách. Mlýn mele naprázdno.

They have since gone abroad. The mill grinds barren poor.

Pod vlnou hladiny hluboko ve tmě mizí

Under the surface waves, deep down the darkness smothers

neschůdné skalisko a hrbolaté dno.

insurmountable rock and uneven stony floor.

V chaluhách jezera se mihne chápající

In the lake’s tangled weeds a glint of understanding

mlčení němých ryb a pluje tiše dál.

of tranquil fish, who mute, knowingly swim on by.

A voda zrcadlí hory a lesy spící

The water mirroring hills and woods still sleep-standing

v šumotu havrana, jenž tudy odlétal.

under the beating crow’s wings murmuring as they fly.

Měděný strom jak blesk osvětlil náhle zemi,

Copper tree lightning-bolt-lit, the ground snap up-rooted,

vyšel jsem do deště omýt si zprahlé rty.

I ventured out to quench my dry lips, rainfall-glossed.

Tys jednou povídal: „Jsme němí, němí, němí.“

There was a time you said: “We’re muted, muted, muted.”

Tak tedy chvilku slyš mou Píseň němoty.

So hear me out awhile, my Song of voices lost.