Co máš? Máš radost, když se šeří

What is yours? Glee, when dusk approaching

a poznáváš, že skončil den,

tells you the day is nearly done,

když ničí ruka neudeří

when no-one’s hand will strike, reproaching,

tě do tváře, z tvých koníren

your face, when from your stables none

když hříbě spánku neodcválá

of your sleep-foals bolt, the cleaver

za bdělým děsem na jatky,

of slaughterhouses dread to wake,

když ani záškrt, ani spála

when neither croup nor scarlet fever

neplení šik tvé posádky,

from your crew’s ranks their tithes do take,

když dokončil jsi jenom skromně

when you have closed and left behind

z života jeden pustý díl,

one of life’s chapters bleak, away,

když došels k noci nevidomě,

when come the night you’ve come to, blind,

nepomohl a nezradil?

not helping, you did not betray?

Máš radost, pravíš? Na pohodlí

So glee you have, you say? Conceding

by toho bylo právě dost.

for comfort just enough, I guess.

Ukaž mi, co se v tobě modlí!

Show me what’s on the inside, pleading!

Tvá kajícnost? Tvá zpozdilost?

Your penitence? Your shallowness?

Jsi ztracen. Nikdo nehledá tě.

You are lost. Nobody out searching.

Na hrdle tvém je obojek,

’Round your throat is a collared cage,

chybí však šňůra. Toneš v blátě.

but with no lead. You’re mud-sunk, lurching.

A to jsi ty. To je tvůj věk.

And this is you. This is your age.

Tvůj mladý věk! To zlaté tele,

Your tender age! That golden calf

k němuž se žádný nemodlí.

that attracts not the slightest plea.

Byls hádanka. Leš luštitelé

You were a riddle. Puzzlers half-

ji velmi snadno uhodli.

trying out-guessed you easily.