Z nejvyšší skály padat chci dolů,

From tallest crag I yearn to be falling,

bystřina prudká, pějící vzdor,

a torrent fast flowing, a foaming dissent,

vystřiknout k nebesům, vrhat se dolů,

to spritz to the heavens, to lurch into falling,

do nížin zanést písničku hor:

the song of the mountains in lowland descent:

v tisíc se divě rozstříknout krůpějí,

into a thousand wild droplets to scatter,

v každé z nich duhu, života naději,

a rainbow in each, hope for making life matter,

lásku a vzdor, lásku a vzdor.

love and dissent, love and dissent.

Břízkami mladými vrůsti chci v skály,

Through slim young birches the rocks I’d etch into,

kořeny vetknout, nepadnout, stát,

roots that incise, not to fall, to withstand,

co kořen, tesák v útrobu skály,

a root and a tusk for the rock wall to splinter,

každičkým lístkem slunci se vzdát:

to yield to the sun with each leaf raising hands:

z každého lístku učinit polnici,

each leaf a bugle for rousing the yawning,

cestičku k slunci, ostrůvek zářící,

the path to the sun, to the islet bright dawning,

větvemi stavět, tesákem rvát…

building with branches, tearing with fangs…