Na levém křídle a poslední

On the left wing and as the last

já budu stát,

there stand shall I,

a tušit nebude, oč prosit chci,

and what I’ll plead for, none of my comrades

žádný kamarád –

will guess, or why –

a paty k sobě, špičky od sebe,

and heels together, toes apart I’ll take

pro tebe, sne můj divný, pro tebe

my post for you, odd vision, for your sake

já budu meldovat.

bear witness, testify.

Hlásím, pane hejtmane,

I report, my captain,

že se mi zdál sen,

a dream to me revealed,

vojna byla a já ležel

it was war and I lay there

v poli zastřelen;

shot, on the battlefield;

a zrovna u mne váš kůň taky pad,

and right there next to me lay, fallen, by my side,

nám přáno bylo spolu umírat,

your horse, our deaths were set to coincide,

to z boží vůle jen.

so God had willed.

To k ránu bylo as, neb měsíc zrud,

It was approaching morn, the moon was red,

a váš kůň hlavu zdvih,

your horse his head did pound,

a zvláštní věc měl jako já

and oddly enough, like I,

prostřelený břich,

he had a belly wound,

a v jeho očích takový styd žal,

and in his eyes I felt a chilling grief,

kdos divil se v nich, kdos se ptal

someone bewildered, asking for relief,

a ruce lomil v nich.

like wringing hands, I found.

Že louky voní kol a jetely

The meadows round and clover redolent

a kvete řeřicha –

and blooming cress –

a on… kůň… což byl vinen čím?

and he… a horse… what had he done?

má díru do břicha,

his guts a mess,

že na něm seděl kdos, už nesedí

someone had sat on him, and sits no more

a oči vědět chtí, však nevědí

and eyes so plead to know, to know implore

a v hrdle vysychá…

and thirst, without redress…

Oh, v hrdle vysychá… A chtěl by ržát…

Oh, his dry throat… If only he could neigh…

že neví, neví proč?:

any idea why, why this?:

sluníčko zlaté, což neměl on tě rád –

my golden sun, did he not love you nigh –

ty už ho nechceš… proč?

why forsake him… like this?

proč necinkne už nikdy podkova,

why will that horseshoe never ring again,

proč nebe v krvi, nohy z olova –

why are legs weighed with lead, the sky bloodstained –

hó, toč se, světe, toč…

ho, spin, world, spin, amiss…

Hlásím, pane hejtmane,

I report, my captain,

že byl to strašný sen,

it was a dream of dread,

ty oči zvířete, ty křičely

that beast’s eyes, they cried out

a z důlků lezly ven,

bulging out of its head,

křičely na mne, jestli já to vím,

they shouted at me, could I please explain,

proč ležíme tu s břichem děravým –

why were we lying there, gut-torn, in pain –

co měl jsem říci jen…?

what was I to have said…?

Hlásím, pane hejtmane,

I report, my captain,

a já to musím říc:

I’ll say this, then be done:

tož, člověk rád jde, člověk musí jít,

well, a man gladly goes, his duty does,

když pán chce, smrti vstříc –

when his lord says so, faces death for his own –

však koní šetřte, prosím tisíckrát,

but spare the horses, I beg a thousand-fold,

to dobytče se strašně umí ptát,

that beast asks dreadfully, beseeching to be told

proč nesmí žíti víc…

why it may not live on…