V dny přišed smutné, oddal jsem se smíchu.

Sorry days having come to, I brought laughter.

Oddav se smíchu, byl jsem tesklivým.

Then, done with laughing, wistful I became.

Rád nemám hluk a nezvykl jsem tichu,

No friend of noise, nor silence pining after,

pravdy jsem sok a lež je sokem mým.

a foe to truth, lies my foe just the same.

Jsem mladý – přec však něčeho se bojím,

A youth still – still there’s something that I fear,

co v dlouhých nocích se mi zjevuje.

which in drear nights appears and me awaits.

Tak uprostřed své generace stojím:

Thus I stand midst my peers to disappear:

Duch, který neguje!

A soul, who all negates!

Mně schází prudká vášeň heretika,

I lack the Heretic’s riled fiery fervour,

jenž rozpálen je svojí negací,

who burns and yearns, with his rejecting stance,

klid papeže, jenž anatéma říká,

the Pope’s calm, preaching anathemas ever,

chlad stoika, který se odvrací.

the Stoic’s coolness, viewing all askance.

Jsem nedůvěřiv k svojí nedůvěře,

I have my doubts about the doubts I’m aping,

má skepse samu sebe užírá.

my scepticism gnaws at its own guise.

Propast zřím dole, kombinuje, měře,

I weigh up, gauge, the abyss seeing gaping,

– duch, který popírá!

– a soul, who all denies!

Mé „ano“ v „ne“ se akcentem svým mění,

My “yes” to “no” twists, by pronunciation,

mé „ne“ zas v „ano“ tónem vyznívá.

my “no” to “yes” by intonation quite.

Jdu s posměchem, však nejdu bez nadšení,

I go on with contempt, not without passion,

jdu s nadšením – však to se vysmívá!

I go with passion – contempt comes despite!

Sám nevěda, jsem zlý a dobrý časem,

Myself unsure, I’m in turn worse and better,

a v něze záští u mne prosvítá.

in tenderness, ill-hid ill-will display.

Jsem dumavý – však mluvím lehkým hlasem:

I ponder, brood – though frivolously chatter:

Duch, který zamítá.

A soul, who turns away.