Svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji

My viol having tuned down low as deep as I am able

a tichý doprovod k ní pozdě za večera pěji.

I softly sing along to it by evening late, dark, sable.

Hráč náruživý zádumčivých, sešeřelých nálad,

A player keen of pensive sombre grey moods, twilight tonic,

chci míti divné kouzlo starých, ironických ballad.

I want to feel under the spell of ballads old, ironic.

A na zděděnou violu svou těm jen, těm jen hraji,

I play my heirloom viol to those, just those whose persistence

již k ránu v nocích nejistých do dálek naslouchají…

is by morn in nights insecure out listening to far distance…

Mé melodie chtějí míti smutek všeho toho,

My melodies yearn for the pallid pall and all to cover

co rostlo, vykvetlo a zrálo marně, pro nikoho.

that grew and flowered, ripened without purpose, for none ever.

A míti toho naději a neurčitou něhu,

And of that to have hope and an uncertain gentle notion,

co vzklíčiti chce v těžké půdě dalekého břehu,

yearning in heavy loam far-shored for looming germination,

a míti zvuk, jenž nesmělý, přec jemný, smysly mámí

seeking sound timid, delicate, the senses for deluding

jak chvění silných drátů, utlumených sordinami,

like the vibrations of strong wires by mufflers dulled, occluding,

a chtějí důvěrnost mít v tichu prodloužených staccat,

for intimacy’s sake in silent staccatos extended,

když na nejnižších polohách tmou chystají se plakat…

when in the lowest registers to darkness tear-filled tended…

Na violu svou zděděnou jen tehdy, tehdy hraji,

Thus, on my heirloom viol then I play, and play then only,

když měsíc teprv vyjít má a tma je ještě v kraji,

while darkness still lies o’er the land, before the moonrise lonely,

a vigilie přísná padá za lesy a vodu,

and while the vigil sets austere beyond the groves and water,

a krajem velké tajemství jde slavných Božích Hodů.

and the land is in secret crossed by Holy Feast days autre.

Mé tenké prsty po strunách vždy nervósně se chvějí,

My slender fingers on the strings twitch nervously unstable,

když tichý doprovod svůj pozdě za večera pěji…

as I sing soft accompaniment by evening late, dark, sable…

Svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji.

My viol having tuned down low as deep as I am able.