Znáš refrain dráždivý a monotónní,

Your known refrain, monotonous and galling,

jenž doprovází nudnou píseň žití,

accompanying the tedious song of living,

a který pochmurně jak hrana zvoní

ringing out, sombre, like some last bell tolling,

a jindy jiskry illusí tvých nítí.

at times, light-sparks to your illusions giving.

Má mrtvolný tón vyřezaných sloní,

Its deathly tone of old carved ivory scrolling,

i mramorů lesk, pod dlátem když svítí,

and glint of marble, ’neath the chisel’s cleaving,

má vůni, kterou sad tvůj dýchal vloni,

its scent of last year’s orchard, breath extolling,

i plodů chuť, jež na rok může míti.

and taste of fruits, a year’s worth make-believing.

V něm minulá i budoucí tvá dráha

In it your past and future path comes crossing

se kříží slibem zklamání i blaha,

portent of joys and let-downs all-engrossing,

když vypne touhu tvou a hned ji skloní.

after quenched thirst at once dejection doling.

Slast čekání i marnost ovane tě,

Blissfully futile patience wafts abatement,

jež skrytá v jediné spí jeho větě:

lurking, asleep, hid in its single statement:

„Je mrtva láska, žije sen můj o ní.“

“Love is deceased, yet my dream lives, recalling.”