Památce Arnošta Procházky

In memory of Arnošt Procházka

V tvůj pokoj naposled jsem vešel. Šeré stěny,

My last trip to your room. That grey walled warren,

prach, spousta pavučin – sem chabrus chodí jen…

dust, cobwebs – tawdry visitors anew…

Tvé knihy po zemi a stůl tvůj opuštěný,

Your books upon the floor, your table barren,

v neladu, truchlivý, pln smetí, povržen…

unkempt, sad, full of dross, half tipped askew…

Již ze stěn obrazy sňal dědic… Ruka čísi

By your heir taken, pictures gone… Some wandering

skříň nyní otvírá, jež truchlí prasklým sklem.

hand prompts the cupboard’s cracked-glass wailing gape.

A stará pohovka, kde lehával jsi kdysi,

Your old couch, oft reclined upon while pondering,

se kupci nabízí i s rudým přehozem…

bid to the buyer, with its crimson drape…

Po spoustě papírů teď chabrusák tu šlape,

Much paper trampled by the trader, flaky,

jenž přišel kupovat a hvízdá spokojen…

who’s here to buy, and whistles, so content…

Příteli básníku, teď teprv smrt tvou chápe

My poet friend, now your death’s truly achy

mé srdce sevřené a cítí osten její…

in my heart, tightened, feeling its sharp clawing…

A zatím, lenošku co zvolna odnášejí,

With the divan, which slowly they’re withdrawing,

mně zdá se, mládí mé že mrtvé nesou ven.

I feel my own youth carried out, life spent.