Ó Praho, Praho, zvuky tyto

Oh Prague, oh Prague, that sound alone

mně znají v srdci hudbou hrát!

is music to my ears and heart!

Tvé jméno do duše mi vryto

Your name into my soul has grown

a mám tě vroucí láskou rád!

and I adore you, whole and part!

Ne pro minulost, jež v Tvé skráně

Not for your history, fame lordly

Ti sází slávy diadém,

that laurel-like adorns your head,

ne pro ten hořký kalich Páně,

nor for faith’s bitter chalice Godly,

jejž muselas pít v žití svém,

that you lifelong to swallow had,

Ni hroby králů, v chrámech Tvých,

Nor for your temples, tombs of kings,

ni kamenů těch šedých hlasy,

nor those grey stones’ voiced echoes, still,

ne, sláva dávná, dávné časy,

no, not your glory, bygone things,

je lesk to dnů Tvých přítomných.

your present days, their glint I feel.

Mám rád ty domy zasmušilé,

I love those houses gloomy, sombre,

mám rád ty Tvoje ulice,

I love your streets and alleyways,

ať padají v nich mlhy bílé,

whether in pallid mist aslumber,

zář slunce, neb lesk měsíce.

in blazing sun, or moonlight’s glaze.

Mám rád to moře střech a věží,

I love your roofscape ocean, spired,

mám rád ten Petřín dumavý,

I love Petřín, in watchful dream,

jenž Tě jak spící děcko střeží.

whose sleeping child you are, admired.

Mám rád proud smutné Vltavy.

I love Vltava’s doleful stream.

A rád tím ruchem vířivým

And too, the bustle as I wander

se po Příkopech spolu beru,

down Na Příkopech boulevard go,

když vzplane plyn tam, v podvečeru,

when lit by evening gas-lamps’ wonder

tím světlem žlutým, zářivým.

of soft and golden-yellow glow.