Water so sullen still, so deep and deathly doleful!

Tak tichá voda, hluboká a k smrti smutná!

The forest quiet round, dark as the myrtle woeful,

Les kolem tichý, temný jako myrta rmutná,

around the slumbering banks only moss, umber, growing,

břeh zadřímlý a po něm mech jen roste hnědý,

and any flower therein, mere waxy pallor showing.

a je-li v mechu květ, je jako z vosku bledý.

There is no hum of bees, no songbird heard to sing,

Zde nezní včelek šum, zde není zpěvný pták,

only a falcon grey somewhere high up caw-screeching,

jen šedý dravec někdy v prázdné výši kráče,

from cliffs around like grief of mourning, echoing,

a zní to v ozvěnách hor kolem truchle tak,

as from afar a sob of stifled cries, beseeching.

jak v dáli náhlý škytot z dušeného pláče.

My sight, dream tangle-snared, into black water drilling –

Můj zrak, sny opleten, se v černou vodu vrývá –

of that unfathomed tarn, something deep down concealing!

ta nezměřená tůň, ta něco dole skrývá!

Perhaps Czech lore is here, a tale from green shires banished.

Snad česká pohádka tam, z krajův vyhoštěná.

Or moot of ancient gods, hid by the cliff-face, vanished.

Snad dávných bohů kruh ta kryje sklená stěna.

Perhaps the resting place of our Czech heroes, famed –

Snad dlí tam českých našich hrdin slavný tem –

You god-like heroes, you, of bravery legendary,

Vy bohorovní, úžasní Vy hrdinové,

quite overlooked by now in the lands Czechs have claimed

již na Vás zapomněla sirá česká zem

and remembered by all your new descendants? Nary!

a zapomnělo všechno pokolení nové!

For if those were to cry out for this troubled nation,

Ti kdyby zaplakali pro národu hoře,

then that black lake would rise up to be a black ocean,

to černé jezero by vzrostlo v černé moře,

if from still living breast they were to whimper, sighing,

ti kdyby z živých prsou vzdechli, pozaštknuli,

that sigh would lift that lake from its banks, send it flying!

svým vzdechem jezero by z břehů vymrsknuli!

Oh restless surely is that underwater sleep

Ach nekliden je asi pod vodami sen

torn with the sighs of those who lie down there assembled,

a porván vzdechy těch, již spolu dole leží,

but they are dead men now, and their sighs feebly creep

však jsou to umrlců již tiché vzdechy jen,

up to the surface; stirred as with a breeze, soft trembled.

a povrchem to jako lehký mrazík běží.

Perhaps our underworld is down there, inundated.

Snad podsvětí nás všech zde v podjezerním šeru.

Once, looking at the peaks, as summer light abated

Já zíral k horám kdysi v letním pološeru

I saw, down wooded slopes, out of the cave there gaping,

a zřel, že lesní strání, hlubnou v skalách slují

some figures strange in droves descending like a draping,

kés divné postavy jak voje sestupují.

not of a human shape, just strands of mist and those

Ne lidské podoby, jen proutky mlhy spíš

between the tree-trunks squeezed and branch to branch down-weighed,

skrz kmeny tiskly se a s větve k větvi nesly,

before the eye could aim they came approaching close,

než oko dostřehlo, již byli blíž a níž,

till, like a mist-cloud, grey, on the lake surface splayed.

až jako šedý oblak na hladinu sklesly.

Oh, death sends such a throng from living feasts, such slaughter,

Ach smrt jich sílá denně od živoucích stolů,

that the whole night’s too short, to cross that final water,

že nestačí noc celá k podsvětí jim dolů,

and with the morning hours, bright white light weave a skimming,

a ranní hodiny když bílé světlo tkají,

those spectral shadows flee into the forests, brimming.

ty zbylé stíny v lesy kol se utíkají.

Aye whenever I’ve stepped into those forests dark,

Ba kdykoli jsem vstoup' v těch černých lesů lem,

I’ve always heard strange whispers with my own footfall walking

hned divné šepoty jsem slýchal v krokův ruchu

and in my uneasy veins I suddenly felt it, stark,

a v náhle nepokojných tepnách cítil jsem,

those spectral stares, myself from sombre thickets stalking.

že na mne z tmavých houštin zírá oko duchů.

Just lean and look beneath, see the brown growing stranding,

Jen nahni se a zři ty hnědé rostlin nitě,

under the water spun, for diverse nets outstanding –

jak pod vodou se předou v pestře krásné sítě –

there must be something there, in water so impassive,

tam musí něco být, v té vodě nezčeřené,

something therein concealed in depths unfathomed, massive!

a musí se cos krýt v té tůni nezměřené!

How easy it would be to dive, descending deep,

Jak lehký byl by skok, jak měkký dolů pád,

one could get closer, find the magic lore there reckoned –

a člověk přistoup' by ku čárných bájů kolu –

I know, for certain know: there’s something there, asleep,

já vím, já pevně dím: tam musí něco spát,

something is surely there – and I’m toward it beckoned.

tam musí něco být – a mne to táhne dolů.