Do Paříže včera Podzim vbĕh,

Včera sa Jeseň vkradla do Paríža,

nehlučnĕ se mihl po Saint-Michel,

Po Boulevard Saint-Michel nečujne mihla sa

v dusném parnu pod tichými stromy

V letnej horúčave, pod tichým lístím

do aleje za mnou přišel.

A so mnou stretla sa.

Toulal jsem se právĕ kolem Seiny,

Práve som k Seine cestu vážil

písnĕ v nachu hořely mi v duši,

V duši mi drobné chrastie-pesničky:

chraptivé, ach smutné, začazené,

Dymiace, čudné, trudné, purpurové,

o tom, že smrt tĕlo tuší.

že umriem zneli.

Dohonil mne a nĕco mi šeptal,

Jeseň ma dostihla a niečo šepla

po Saint-Michel nĕco přešlo s chvĕním,

Boulevardom Saint-Michel to otriaslo

bzum bzum bzum a žertovný list stromu

Zum, zum; pozdĺž cesty žartovné

přeletĕl tam se šustĕním.

Lístie lietalo.

Chvilka: Léto neuteklo ještĕ,

Minútka: Leto ešte nebolo v rozpakoch

z Paříže už bĕží Podzim v smíchu.

Jeseň z Paríža zmizla so smiechom.

A že byl tu, teprv jsem já zvĕdĕl

Bola tu, a že tu bola, viem len sám

pod plačícím křovím v tichu.

Pod raždím stonom.