Tak stulily se naše prsty,

Tak sa utápali naše prsty,

líbajíce se dvakrát pěti

bozkávajúc sa svojimi dvakrát

svými stehny, jak pářící se

piatimi stehnami, ako páriace sa,

fantastická zvířátka;

fantastické malé zvieratká,

tak dusily se naše prsty

tak sa topili naše prsty

navzájem v sobě, nemohoucí,

v sebe navzájom nevládne,

jak vězni se zbytkem svých nocí,

ako slepí väzni, odsúdení

v kleci před rozedněním smrti;

za tyčami klietky smrti;

a přec od našich závistivců

a predsa si od našich nežičlivých

ukradly takovou jen chvíli,

prsty naše takú minútku ukradli,

že šťastnou, nejšťastnější noc

že predlhú, šťastnú noc

jsme dlouho – k nedosnění – snili;

sme za ten čas presnili;

pak obě ruce spočívaly

a potom dve ruky odpočívali

nehybně v sobě navzájem

jedna v druhej nehybne,

jako milenci sebevrazi,

jak dvaja samovražední milenci,

které už oba kryje zem.

ktorých už zem spolu halí.