Tak jsi zas zpátky, tak jsi zase tu,

Nuž prišla si domov, veru domov, veru,

pustil bych do klenby zář ze světlometů,

mohli by sme si rozsvietiť kupolu,

jenomže včera, včera nám to splasklo,

ale včera, klenba včera spľasla,

jednoduše se narovnala na strop,

na jednoduchý strop sa narovnala,

nemám dnes nemám ani za mák síly,

unavený som dnes veľmi veľmi,

jektal jsem zuby a vochloval rýmy,

zuby cvakajúc som sa piplal básňami,

můj kabát ani deka není z prospektu,

ani kabát ani deka moja plagátom nie je,

nic mě nehlásá, jen verš, jen ten verš,

nič, len báseň, len báseň ma burcuje

pozor dej pozor, pak mě zahlédneš,

ak ju poslúchaš, veľmi sleduješ,

tak jsi zas zpátky, tak jsi zase tu,

nuž prišla si domov, veru domov, veru,

potkala jsi snad bandu sonetu,

mohla si vidieť kúpajúcu sa družinu

šly všechny na pláž, nevysmívej se mi,

ja len viem, sonety šli na pláž všetky šli,

sním jsem se pachtil s jejich čepicemi,

babral som sa s ich kúpacími čiapkami,

zatímco teskné tercíny a tupé ottavy

kým ťuťmácke tercíny a chmúrne ottavy

plivaly slupky od slunečnic do trávy,

ustavične kukuricu varenú zobali,

snad jsi je viděla, jak jdou si po svých,

odchádzať ich odo mňa, vidieť mohla si,

prozpěvovaly, že bez rýmů jsem pro smích,

bez rímov niet básne, pískali hvízdali,

řinčely přitom jak nějaké stádo,

ako stádo sa pritom cválali

všechno je po nich pozpřesahováno,

po nich nezostal kameň na kameni,

rozhlédni se a uvidíš tu změť,

rozhliadni sa všade samá motanica

můj psací stůl, mé papíry (a svět?)

stôl a papier môj (a zemeguľa?)

tak jsi zas zpátky, tak jsi zase tu,

tak si znova späť, doma, veru,

cestou ses zastavila v supermarketu,

rozbalíš si studenú porcovanú večeru,

ohřeješ starý čaj, vybalíš uzené,

včerajší čaj ohreješ znova,

strop se nám zase pěkně vyklene

zo stropu sa vyoblí kupola,

a ve vrcholku objeví se hvězdní výš,

a na jej vrchole oblohu okrúhlu nájdeš,

pozor dej pozor, pak to uvidíš.

ak ju sleduješ, ak ju veľmi sleduješ.