Nechť nikdo lehkovážné struny
Nek se niko ne pothvata ludo,
se nepokouší rozehrát!
Lakoumno ovih struna sveti΄;
Veliké dílo hodlá počít,
Grdan teret svako prima na se
kdo na loutnu chce dneska hrát!
Koji misli pevat započeti.
Zpíváš-li jenom o své slasti
Ako ne znaš ništa drugo kaz΄ti
a o svém žalu celé dny,
Nego radost i bol srca svog,
věz : svět tě nemá zapotřebí,
Nisi nmuždan ni rodu ni svetu,
i odlož nástroj posvátný!
Kidaj žice – oprostiće Bog.
Bloudíme pouští, jako kdysi
bloudíval Mojžíš s lidem svým,
Mi bludimo po pustinji grdnoj
když sloupem ohnivým se řídil;
Ko Mojsije u vremena ljuta,
jejž za vůdce Bůh poslal jim.
Bog mu dade stub od ognja živa
V novější době Bůh však určil
Da mu narod sasvim ne zaluta.
vést lid - jak sloup svým plamenem -
Takve stube, takav oganj živi
básníkům, kteří razí cestu
Šalje nebo i današnji dan –
v Kanaan, zaslíbenou zem.
Za pesnici danas ide narod,
Kupředu, vy kdož básníky jste,
Ide narod u svoj Kanaan.
ohněm a vodou s lidem vpřed !
Bud proklet ten, kdo prapor lidu
Napred, dakle, ko ima glasa,
odhodí zrádně, když jej zvedl
Napred s rodom, vi sveti junaci.
Bud proklet ten, kdo pro zbabělost
Proklet bio ko se boji muka!
či z lenosti se opozdí
Proklet bio ko zastavu baci!
a - zatímco se lid již bije -
Ko zastane, kom srce zastrepi,
odpočívá tam vzadu, chráněn zdí !
Nek ga bije i kletve i sram –
Proroci falešní a klamní
Koji gledeć gde se narod bori
již vytrubuji s hlaholem,
Odmara se u zahlađu sam.
že lze se zastavit, že právě
jsme došli v zaslíbenou zem.
Ima danas i lažnih proroka
Lež je to, chýra nestydatá,
Što su usklik do neba digli,
jež splaskne před milióny,
Koji vele da smo već na meti,
co v úpalu a žízni, v hladu
Da smo u zemlju obećanu stigli.
tu žijí zoufalé své dny!
Lažu, lažu, gadno lažu, podlo –
Až z košů hojnosti si všichni
Nit im može verovati svet
a rovným dílem budou brát,
Koj΄ i danas, gladan, žedan zebe,
až ke stolu, jimž bude právo,
Noseć trnov na temenu splet.
v rovnosti budou usedat,
až slunce ducha v každém okně
Istom onda kad obilje prospe
rozlije svit svůj do všech stran,
Svakom svoje potpuno i ravno,
pak teprv smíme říci: stůjme!
Kad za stolom prava i slobode
neboť jsme došli v Kanaan!
Svi budemo gostili se slavno,
Leč zatím - zatím není klidu,
Kad kroz svaki prozor sunce sine
je nutno stále zápasit,
Kazujući da je duha dan:
byť život ničím naše dílo
Onda istom reci da si stigo –
nebude moci zaplatit,
Tu je meta, Tu je Kanaan.
jen smrt nám oči něžně zavře
polibkem lehkým jako stín
Ali donde odmaranja nema,
a na provaze z květů spustí
Borba, teret neka znoji ljude,
nás měkce do zkypřených hlín.
A život nam možda neće dati,
Ništa dati za goleme trude!
Al΄ u smrti nagrade će biti,
Tihe suze nakititi grob; ¾
tad nek peva što kom srce žudi,
Onda može kad ne bude rob.