Jsem básník - a nač hlavu plésti
A Andor Németh
má sama poesie mně?
Nemá se přece k nebi vznésti
Sí, soy poeta, ¿pero a mí que puede
hvězda na noční hladině.
interesarme la poesía en sí misma?
No sería tan bello si la estrella
Čas zvolna vytratí se někam,
del río nocturno subiese al cielo.
pohádky nejsou stravou mou.
Já skutečný svět chtivě srkám
El tiempo fluye lento, despacioso.
s oblohou navrch zpěněnou.
No cuelgo de la leche de las fábulas
pues sorbo un mundo puro, verdadero,
Krásný to pramen - na koupání!
coronado por un cielo espumoso.
Klid se strachem se objímá
a v pěnách vzniká štěbetání,
Bello es el manantial, ¡bañarse en él!
jež lahodnost i moudrost má.
Mientras la calma y el temblor se abrazan,
entre la espuma nace, inteligente,
Co je mi po básnících kolem?
la dichosa, feliz conversación.
Potřísněni po klíční kost
lží obrazů a alkoholem,
¡Y qué me importan los demás poetas!
nechá předstírají zmámenost.
Que hasta la misma pechuga se ensucien
y que finjan estar muy embriagados
Vykročím z dnešní krčmy hnusné
de imágenes fabricadas y alcohol.
k lidskému rozumu, ba dál!
Svobodnou myslí nelžu hnusně,
Yo dejo atrás este bar del presente,
abych se sluhou, hlupcem zdál!
dejo atrás la razón, y ¡mucho más!
¡Qué vil sería si fingiera ser,
Jez, pij a spi a miluj zplna!
con mi mente tan libre, un criado estúpido!
Vesmírným vzdoruj oblastem!
Aniž snad sykaje a kina
¡Que comas, bebas, abraces y duermas!
sloužím zlým, podlým mocnostem.
¡Y que te midas con el universo!
¡Ni aún a regañadientes serviré
Nesmlouvat! – at jsem štasten zplna!
de criado a los pobres opresores!
Jinak mne kdekdo tupit smí,
cejch dá mi mnohá rudá skvrna,
¡No hago pactos! ¡Déjame ser feliz!
horečkou míza vyschne mi!
Si no, cualquiera a mí me ofendería,
Nezavru hrdá ústa za nic,
alguien me encontraría manchas rojas
povedu stížnost k vědění.
y absorbería la fiebre mis savias.
Století ke mně zří, mně straníc,
při pluhu rolník o mně sní,
No, yo no cierro mi boca litigante.
A la razón me quejo de mis penas.
a vytuší mne dělník tělem
El siglo me contempla, protector.
v přestávce dvou gest ztrnulých,
El labrador, arando, piensa en mí.
u kina na mne podvečerem
čeká hoch v šatech chatrných.
El cuerpo del obrero me presiente
entre dos movimientos secos, rígidos.
Kde řád mých veršů od sebranky,
Por mí espera en la puerta de algún cine,
sražené v houf, je napadán,
de noche, el mozalbete mal vestido.
bratrské vyjíždějí tanky,
aby můj rým zněl rozhoupán.
Y donde batallones de granujas
van contra mis poesías enfiladas,
Dospělý - pravím - není člověk!
se echan a andar los tanques fraternales
Ač si to myslí, velikáš.
a traquetear mis rimas por el mundo.
Nechi tedy jeho rodičové:
duch, láska - nad ním drží stráži
Esto digo: que aún no es grande el hombre,
aunque él, irrazonable, si lo crea.
Que sus padres no le pierdan de vista;
padre y madre:¡la razón y el amor!