Co věků v propast věčnosti se svezlo,

Eternity has swallowed countless ages,

v nichž s násilím se družil klam a blud,

Where falsehood, sham with violence had reigned,

by urvaly a střehly světa žezlo

To wrench and hold the mace of worldly sages,

pro vlastní rozkoše a bližních trud,

For their own pleasure keeping others chained;

kdy slunila se v nádheře a moci jen zpupná pěst

Vainglory pomp and wealth basked fist, upraised,

až posléz žalnou rozlehlo se nocí: Bud práci čest!

Till darkness heard the cry: Let toil be praised!

Co pozůstalo z dějů slávy liché?

Has history upheld that fame misguided?

Jen cár a plíseň krví psaných blán.

Parchment scraps marked with mould and blood congealed.

Však ejhle! odkaz práce věků tiché:

But oh! The legacy of work confided:

tu smavá zeleň luk, tam žírný lán,

Here, dark green meadows, yonder ripened field;

zde vesnic roj a plodných štěpů krása, ruch čilých měst

Village trees, blossom flaming, bustling town marketplace,

a stavby velebné, jichž témě hlásá: Buď práci čest!

And buildings tall, proclaiming: Let toil be praised!

Ó krásné heslo, velebné a svaté,

A worthy call, solemn and worth revering,

jež střásá s šíjí rabské řetězy

Shaking off surfdom chains of wretchedness,

a rozmetává duté modly zlaté

Scattering golden idols, hollow, reeling,

a nad zlobou i šalbou vítězí.

Winning out over hate, and feigned success;

Zář jitra nového nad lidstvem vznítí ta blahá zvěst,

Above raised heads, new dawn’s portent, ablaze,

až svorně celým světem bude zníti: Buď práci čest!

World unison, reborn: Let toil be praised!

Čest práci každé, která dobro plodí,

Praise toil of every kind that brings well-being,

nechť mává kladivem neb řídí pluh,

Though wielding hammer, or behind the plough,

ať prachem, blátem lopotně se brodí,

Wading through mud and dust in strife unseeing,

či perem vzletným ať ji koná duch,

Or lofty penned, uplifting care-worn brow;

když vodítkem jí nejsou sobců chtíče ni zištná lest —

Unsteered by selfish dictate, lust, greed-crazed –

té práci péra, pilníku a rýče buď stejná čest!

Toil of pen, file and spade, alike be praised!

Čas lepší smaže mnohé heslo plané,

Times yet to come shall wipe off vacuous captions,

jímž nyní září lidstva prapory,

Which now on human flags emblazoned wave,

mír v hádku zásad, věr a stavů skane

Peace bring to wars of values, faiths, conceptions

i plemen stichnou hlučné rozpory,

Hushing up racial tensions, loud and grave,

fanfáry mocných, uhnětených skřeky i zbraní chřest —

The fanfares of the powerful, weapons razed —

však zníti bude všechny příští věky: Bud práci čest!

But times then will still resound with: Let toil be praised!

Vy ruce pracující v horké píli,

I speak to you, hands feverish with trying,

nechť jinému z ní vzchází plod a květ

May others get the fruits your blossom brings,

k vám jistě váha vítězství se chýlí,

Yours shall be victory, without denying,

vám patří budoucnost, váš bude svět.

Yours is the future, yours all worldly things.

Nechť dosud, bratři, s trním blín se vine kol vašich cest,

Though for now bile and thorns obstruct your ways,

jen chutě ku předu — tam vavřín kyne: Buď práci čest!

Reach out — for laurels due: Let toil be praised!