To din of children’s squeals, crowds jostling, jarring,

Při sterých dětí vřískotu a lidských houfů hluku,

to thundering kettle drums and trumpets blaring

při mocném kotlů víření a táhlých trubic zvuku

three kings rode in to Bethlehem, and said:

tři králi vjeli v město Betlehem.

“From far away our royal quest we’ve led

A řekli lidem: „My jsme přišli sem,

to bow our regal heads down before our king,

by hlavy naše pánův před pánem se uklonily,

and shed a tear, for our joy is an upwelled spring.”

a bychom slzu radosti zde spolu uronili.“

On they went through the town, to a stable, plain,

Hned městem zas se berou dál, až k chudobnému stáji,

there to dismount their camels, to kneel to deign,

tam s velbloudů svých slézají a řadou poklekají

their servants hurrying, as they were kneeling,

a mezi tím, co služebníci v chvat

to spread out a fine garment, gifts revealing;

po zemi rozstírají s dary šat,

Their spokesman king — the first one genuflecting —

král řečník zvolený — ten, jenž hned první s kraje klečí —

his tribute gave, his choicest words electing.

svou úctu pronáši, to tuze pěknou řečí.

The second one then spoke: “Oh, mother glowing,

Pak druhý lichotivě dí: „Ó matičko Ty jasná,

a lovely child, — so bright-eyed, clearly owing —

jakž je to dítko půvabné — již očička ta krásná —

his eyes to his dear mother’s lucent gaze!”

toť věru celý panímámin zrak!“

The third to Joseph turned, to add his praise:

A třetí k Josefu dí právě tak:

“Master — with joy of joys you must be swelling!”

„No je to radost nad radost — jakž, ctěný pane mistře!“

But from the manger beckoned Jesus, with missive telling:

Však Ježíšek kýv‘ z jeslí prstem svým a pravil bystře:

“You kings have come to see me, a child, for now,

„Vy králové jste přišli sem, že já jsem ještě dítě,

you, who to freedom’s heralds do sometimes bow:

Vyť apoštolům svobody se kdys i ukláníte:

but when I grow up to be a full-fledged man,

však až já ponarostu v celý muž,

my following a throng, a veritable clan,

a žáků půjde za mnou houfně už,

you’ll put your heads together, as your fears rise,

hned sestrčíte hlavy své pak v strachu dohromady

and from your strongmen take advice, unwise.

a budete i tupých od biřiců bráti rady.

From far, with tributes you have made your quest

Teď přišli jste sem s poklonou z té světa někde dáli,

to bring me gold, myrrh and incense, words well-dressed

a sypete mi zlata lesk a kadidlo i chvály,

but later — just to hang onto your golden crown —

pak — byste zachovali zlatou svou —

you’ll crown my head with thorns, and me disown,

mně korunu necháte trnovou,

and when to Calvary stony my cross I’ll bear

a k poslední mé cestě skalní ku Golgatě

none of you three will come — I earnest swear!” —

z Vás tří se nedostaví žádný — dím to svatosvatě!“ —

Down o’er his ears his crown drew the spokesman king,

Král řečník s čela korunu si honem k uchu šoupnul,

lost for words, feeling wit was no more his thing.

rád řek‘ by něco, neví co, a zdá se mu, že zhloupnul.

The others in low, hushed tones began to mutter,

A na to v tajený se dali šept,

into each royal ear disdain to utter:

druh druhu ve královské ucho rept‘:

“Every word proves he’s just a carpenter’s wife’s brat!”

„Že z tesařky je předce jen, on každým slovem jeví!“

They came with pomp — went, who knows how, after that.

To ví se: přišli se slávou — jak odešli, se neví.