Tak tichá voda, hluboká a k smrti smutná!

Water so sullen still, so deep and deathly doleful!

Les kolem tichý, temný jako myrta rmutná,

The forest quiet round, dark as the myrtle woeful,

břeh zadřímlý a po něm mech jen roste hnědý,

around the slumbering banks only moss, umber, growing,

a je-li v mechu květ, je jako z vosku bledý.

and any flower therein, mere waxy pallor showing.

Zde nezní včelek šum, zde není zpěvný pták,

There is no hum of bees, no songbird heard to sing,

jen šedý dravec někdy v prázdné výši kráče,

only a falcon grey somewhere high up caw-screeching,

a zní to v ozvěnách hor kolem truchle tak,

from cliffs around like grief of mourning, echoing,

jak v dáli náhlý škytot z dušeného pláče.

as from afar a sob of stifled cries, beseeching.

Můj zrak, sny opleten, se v černou vodu vrývá –

My sight, dream tangle-snared, into black water drilling –

ta nezměřená tůň, ta něco dole skrývá!

of that unfathomed tarn, something deep down concealing!

Snad česká pohádka tam, z krajův vyhoštěná.

Perhaps Czech lore is here, a tale from green shires banished.

Snad dávných bohů kruh ta kryje sklená stěna.

Or moot of ancient gods, hid by the cliff-face, vanished.

Snad dlí tam českých našich hrdin slavný tem –

Perhaps the resting place of our Czech heroes, famed –

Vy bohorovní, úžasní Vy hrdinové,

You god-like heroes, you, of bravery legendary,

již na Vás zapomněla sirá česká zem

quite overlooked by now in the lands Czechs have claimed

a zapomnělo všechno pokolení nové!

and remembered by all your new descendants? Nary!

Ti kdyby zaplakali pro národu hoře,

For if those were to cry out for this troubled nation,

to černé jezero by vzrostlo v černé moře,

then that black lake would rise up to be a black ocean,

ti kdyby z živých prsou vzdechli, pozaštknuli,

if from still living breast they were to whimper, sighing,

svým vzdechem jezero by z břehů vymrsknuli!

that sigh would lift that lake from its banks, send it flying!

Ach nekliden je asi pod vodami sen

Oh restless surely is that underwater sleep

a porván vzdechy těch, již spolu dole leží,

torn with the sighs of those who lie down there assembled,

však jsou to umrlců již tiché vzdechy jen,

but they are dead men now, and their sighs feebly creep

a povrchem to jako lehký mrazík běží.

up to the surface; stirred as with a breeze, soft trembled.

Snad podsvětí nás všech zde v podjezerním šeru.

Perhaps our underworld is down there, inundated.

Já zíral k horám kdysi v letním pološeru

Once, looking at the peaks, as summer light abated

a zřel, že lesní strání, hlubnou v skalách slují

I saw, down wooded slopes, out of the cave there gaping,

kés divné postavy jak voje sestupují.

some figures strange in droves descending like a draping,

Ne lidské podoby, jen proutky mlhy spíš

not of a human shape, just strands of mist and those

skrz kmeny tiskly se a s větve k větvi nesly,

between the tree-trunks squeezed and branch to branch down-weighed,

než oko dostřehlo, již byli blíž a níž,

before the eye could aim they came approaching close,

až jako šedý oblak na hladinu sklesly.

till, like a mist-cloud, grey, on the lake surface splayed.

Ach smrt jich sílá denně od živoucích stolů,

Oh, death sends such a throng from living feasts, such slaughter,

že nestačí noc celá k podsvětí jim dolů,

that the whole night’s too short, to cross that final water,

a ranní hodiny když bílé světlo tkají,

and with the morning hours, bright white light weave a skimming,

ty zbylé stíny v lesy kol se utíkají.

those spectral shadows flee into the forests, brimming.

Ba kdykoli jsem vstoup' v těch černých lesů lem,

Aye whenever I’ve stepped into those forests dark,

hned divné šepoty jsem slýchal v krokův ruchu

I’ve always heard strange whispers with my own footfall walking

a v náhle nepokojných tepnách cítil jsem,

and in my uneasy veins I suddenly felt it, stark,

že na mne z tmavých houštin zírá oko duchů.

those spectral stares, myself from sombre thickets stalking.

Jen nahni se a zři ty hnědé rostlin nitě,

Just lean and look beneath, see the brown growing stranding,

jak pod vodou se předou v pestře krásné sítě –

under the water spun, for diverse nets outstanding –

tam musí něco být, v té vodě nezčeřené,

there must be something there, in water so impassive,

a musí se cos krýt v té tůni nezměřené!

something therein concealed in depths unfathomed, massive!

Jak lehký byl by skok, jak měkký dolů pád,

How easy it would be to dive, descending deep,

a člověk přistoup' by ku čárných bájů kolu –

one could get closer, find the magic lore there reckoned –

já vím, já pevně dím: tam musí něco spát,

I know, for certain know: there’s something there, asleep,

tam musí něco být – a mne to táhne dolů.

something is surely there – and I’m toward it beckoned.