Nuž prišla si domov, veru domov, veru,

Tak jsi zas zpátky, tak jsi zase tu,

mohli by sme si rozsvietiť kupolu,

pustil bych do klenby zář ze světlometů,

ale včera, klenba včera spľasla,

jenomže včera, včera nám to splasklo,

na jednoduchý strop sa narovnala,

jednoduše se narovnala na strop,

unavený som dnes veľmi veľmi,

nemám dnes nemám ani za mák síly,

zuby cvakajúc som sa piplal básňami,

jektal jsem zuby a vochloval rýmy,

ani kabát ani deka moja plagátom nie je,

můj kabát ani deka není z prospektu,

nič, len báseň, len báseň ma burcuje

nic mě nehlásá, jen verš, jen ten verš,

ak ju poslúchaš, veľmi sleduješ,

pozor dej pozor, pak mě zahlédneš,

nuž prišla si domov, veru domov, veru,

tak jsi zas zpátky, tak jsi zase tu,

mohla si vidieť kúpajúcu sa družinu

potkala jsi snad bandu sonetu,

ja len viem, sonety šli na pláž všetky šli,

šly všechny na pláž, nevysmívej se mi,

babral som sa s ich kúpacími čiapkami,

sním jsem se pachtil s jejich čepicemi,

kým ťuťmácke tercíny a chmúrne ottavy

zatímco teskné tercíny a tupé ottavy

ustavične kukuricu varenú zobali,

plivaly slupky od slunečnic do trávy,

odchádzať ich odo mňa, vidieť mohla si,

snad jsi je viděla, jak jdou si po svých,

bez rímov niet básne, pískali hvízdali,

prozpěvovaly, že bez rýmů jsem pro smích,

ako stádo sa pritom cválali

řinčely přitom jak nějaké stádo,

po nich nezostal kameň na kameni,

všechno je po nich pozpřesahováno,

rozhliadni sa všade samá motanica

rozhlédni se a uvidíš tu změť,

stôl a papier môj (a zemeguľa?)

můj psací stůl, mé papíry (a svět?)

tak si znova späť, doma, veru,

tak jsi zas zpátky, tak jsi zase tu,

rozbalíš si studenú porcovanú večeru,

cestou ses zastavila v supermarketu,

včerajší čaj ohreješ znova,

ohřeješ starý čaj, vybalíš uzené,

zo stropu sa vyoblí kupola,

strop se nám zase pěkně vyklene

a na jej vrchole oblohu okrúhlu nájdeš,

a ve vrcholku objeví se hvězdní výš,

ak ju sleduješ, ak ju veľmi sleduješ.

pozor dej pozor, pak to uvidíš.