Kad stvarnost moja zauvek nestane,

Až se mĕ bytí potopí,

kome će svirati cvrčak sa grane?

kdo housle cvrčků pochopí?

Čiji će dah grejati zamrzlo drveće?

Kdo snĕžné vĕtvi ohen vduje?

Kome će duga biti raspeće?

Na duze kdo se ukřižuje?

Ko će topiti kamene

A kdo jak rodnou hroudu v pláči

gromade do livade meke?

obejmout v pase skálu stačí?

Ko će gledati te kose, žile

Kdo její žíly ve stĕnĕ

iz tvrdog zida izvirile?

zlíbá jak vlasy spuštĕné?

I opustošenim nadama

Kdo slepým vírám fanatiků

iz kletvi ko će zidati hram?

postaví z kleteb baziliku?

Kad stvarnost moja zauvek nestane,

Až se mĕ bytí potopí,

ko će tad plašiti zlokobne vrane!

kdo bude strašit pochopy?

Na drugu obalu ko će još smeti

Kdo z vody na břeh sedmihlásků

držeći zubima Ljubav preneti!

pronese v zubech velkou Lásku?