+++

+++

Byl jeden převozník.

V kraji, kde není mostů,

There was a ferryman.

In bridgeless territory

převážel pocestné na nedostupný břeh.

he ferried pilgrims to a way-too-far shore verge.

Měl dům a pevnou loď. Říkal jí: pohleď, rostu,

He had a hut, a strong boat: I grow, was his story,

když ruce ponořím do proudu ve veslech.

when in the flow my hands oars-clenching I submerge.

Co o něm věděli ti, co se nevraceli!

What did they know of him, those one-way going!

Co o nich věděl on! Co řeka! A co proud!

What did he know of them! What did the river know!

Jen to, že prostě je, že na chvíli ho zřeli.

Just that he was, they’d met him, briefly, rowing.

Jen to, že musili přijít a odplynout.

Just that they’d had to come, to float across and go.

Přišel jsi také ty. Tisíce tudy minou.

And you went too. Thousands this way are passing.

Po ničem neptej se a dej se převézti.

Don’t ask, just go to where the ferry takes.

A zaplať poplatek. A mlč. A nad hladinou

Pay the fare. Don’t talk. Over the water crossing

nehledej pravou tvář své dávné bolesti.

don’t seek the true face of your bygone aches.

Už brzo vystoupíš a loď se zase vrátí.

Soon you’ll step out, the boat will turn, receding.

A půjdeš kupředu, vším vzadu podveden.

And you’ll go on, by all back there betrayed.

Cosi je před tebou. Je pozdě umírati.

Something’s ahead. Too late to die, unheeding.

Rozvědky obzoru říkají, že jde den.

The scouts of the horizon portend approaching day.