Ah, the first snow! The land in snow-white dressing

Aj, první sníh! Zem šat má sněhobílý

like winter’s bride – but wanly, sadly ailing…

jak zimy nevěsta – však smutná, bledá…

trees in their hundreds raise dry arms a-wailing

sta stromů k nebi suché ruce zvedá

for help in vain, their futile pleas expressing…

a prosí o pomoc, leč marně kvílí…

Now the storm riders scour the land, time pressing,

A jízda větrů po krajině pílí

for wedding witnesses – seek frosts availing,

a k sňatku tomu svědky – mrazy hledá,

and from the heights a dark grey fog is trailing

a s nebes výšin mlha tmavošedá

as though the marriage bed to drape, caressing…

jak závoj v lože svatební se chýlí…

Ah, the first snow! All drab and drear surrounding –

Aj, první sníh! Vše jednotvárné kolem –

Oh saddened land, whither your beauty taken,

Ó zemi smutná, kam tvá prchla krása,

with its allure of woodlands, leas abounding?

jež vábila nás lesem, luhem, polem?

Ah, the first snow! What soul can stop reproaching,

Aj, první sníh! Jak duší to as víří,

as the first flakes are onto dark locks shaken,

když v tmavý vlas nám smutné stáří střásá

first snow-white down exhaled by age encroaching? —

svým dechem první sněhobílé chmýří? —