My mother went through life as though a sinner woeful,
Šla žitím matka má, jak kajícnice smutná,
her days were without fragrance, colour, blossom, glitter;
den její neměl vůně, barev, květů, jasu;
life’s mere dry husk of fruit, tasting of ashes doleful,
plod žití suchý jen, jenž jako popel chutná,
she gathered from time’s tree, unrefreshed ever, bitter.
bez osvěžení trhala se stromu času.
Sharp dust of poverty from her cheeks beauty lashing
Prach ostrý chudoby jí v tváří krásu šlehal
stung right into her eyes, tear-washed their redness sweltered,
a řezal do očí a v slzách zánět hasil,
sandstorm-like blocked her way, besetting, drifting, stashing,
jak samum v závějích se v její cesty sléhal
among its wave-like dunes offered her languor shelter.
a ve svých vlnách umdlené ji sklenul asyl.
Weighed down by sombre years her neck she bowed conceding,
Pod tíží tmavých let svou naklonila šiji,
work’s caustic searing glare etched her nerves bare of vigour,
žeh práce žíravý jí z nervů svěžesť leptal,
in her last throes she kissed her death with fervent bidding
smrť svojí líbala a v těžké agonii
her lips bearing a smile, with thankful whispers eager.
ret její s úsměvem jen slova díků šeptal.
On marble church-floors dank kneeling in contemplation
Na vlhký mramor chrámů klekávala v snění
in tomb-scent candlelight and before altars bowing,
v hrobových vůních voskovic a před oltáři,
the rain of fragrant cheer and visions of salvation
a vonných útěch déšť i vizi vykoupení
in her soul’s chalice gathered, like dewdrops glowing.
v své duše kalich chytala jak rosnou záři.
Oh mine own mother, now become light, confounding,
Ó matko má, dnes v světlo proměněná,
thou golden arrow, into that hearth now hurtling
ty šípe zlatý, vystřelený do ohniska
of timeless Mystery’s flame! Thy name resounding
Tajemství věčně planoucích! Zvuk tvého jména
from our waves faded, thou art close, I’m certain!
na našich vlnách dochvěl se, však vím, jsi blízka!
Of thy blood dead and chill I am the pallid flowering
Tvé mrtvé krve vychladlé jsem bledým květem
which under thy mild gaze did blossom, grow and flourish;
jenž vláhou zraků tvých se rozpučel a vzrůstal;
thy lips that kissed me, with life’s bitterness endowing
chuť trpkou života svým vlíbalas mi retem
and as thy legacy my soul with gloom did nourish.
a tvojím dědictvím mi v duši smutek zůstal.
As verdant midnight comes with nocturnal peace shining,
A půlnoc zelená když svítí nočním tiším,
thou riseth from thy grave and shareth my bed ailing;
ty z hrobu povstáváš a se mnou lože sdílíš;
with my breath thy familiar breath I hear aligning
v svém dechu známý rythmus tvého dechu slyším
and through my wavering voice thou art reborn, a-wailing.
a vlnou mého hlasu oživená kvílíš.
Through my own veins now thy own body’s warmth is coursing,
V mých žilách zahřívá se teplo tvého těla,
thy darkly glowing gaze poured into mine unspoken,
tvých zraků tmavý lesk se do mých očí přelil,
that flash of mystic faith thy trembling soul a-blessing,
žeh víry mystický, jímž duše tvá se chvěla,
has in my soul a fire of blood and fierce force woken.
v mé duši v oheň žíhavý a krvavý se vtělil.
And just as thine before so is my journey woeful;
A jako tvoje kdys i moje cesta smutná;
my day is without fragrance, colour, blossom, lustre;
bez vůně den je můj, bez barev, květů, jasu;
life’s mere dry husk of fruit, tasting of ashes doleful,
plod žití suchý jen, jenž jako popel chutná,
by thy shade fanned to pluck from time-tree’s boughs I muster.
tvým stínem ovíván se stromu trhám času.